Planoucí srdce na Hauenštejně

Tajemný a romanticky krásný je areál Horního Hradu- Hauenštejna, jenž se vypíná nad řekou Ohří patrně již od poloviny 13. století. Střežil bájná naleziště rud, stejně jako hraniční oblasti u saských hranic. Byl dáván do zástavy českými králi, přecházel do rukou celé řady majitelů, aby byl v 19. století přestavěn na honosný novogotický zámek spolu s rozsáhlým romantickým parkem uprostřed divoké přírody Krušných hor.

Ale za „starými časy“ padla opona. Přišla válka a z hradního komplexu se stalo výcvikové středisko fanatické organizace Hitlerjugend a laboratoř na získávání hadího séra pro Rommelovu Africa Korps. Po válce a znárodnění byl hradní areál využíván jako středisko a ubytovna nedalekých Jáchymovských dolů, stále ještě v poměrně slušném stavu i s větší částí původního mobiliáře včetně rytin a obrazů. Poté, co byl depozitář rozprodán a rozkraden, umístili zde dětský záchytný domov pro mladistvé, až byl roku 1958 Horní Hrad zcela opuštěn, zpustošen a vydrancován. Ani pokusy památkářů v 60-tých letech a později, nezabránily postupující zkáze a tak se celý hradní areál postupně proměňoval v ruiny. Co postavili a udržovali naši předkové 700 let, bylo zničeno během několika desetiletí. Pro komunistický režim bylo pohraničí jen pokusnou laboratoří a zdrojem levných surovin…

Teprve změnou politického klimatu po listopadu 1989 přichází také nová naděje pro Hauenštejn, který kupují v roce 2000 stávající majitelé a dávají se do náročné a dlouhodobé rekonstrukce. Obrovské nadšení a pracovitost začíná navracet tuto památku zpět mezi evropské architektonické skvosty.

Mezi nadšence, kteří přicházejí pravidelně na pomoc s vyklízecími a úklidovými pracemi, patří od samého počátku také členové 1. skautského oddílu „Dravci“ ze střediska“ Oheň „z Mostu. Horní Hrad se tak stal také pravidelným místem slibů nových skautů i nejmladších světlušek a vlčat. Nejinak tomu bylo i druhý říjnový víkend letošního roku, kdy sem mostečtí skauti přijeli na výpomoc už po pětadvacáté.

Lilo jako z konve, když se výprava vydala na cestu z mosteckého nádraží do Stráže nad Ohří a odtud vzhůru k Hornímu Hradu. K večeru déšť zcela ustal a na druhý den mohli se všichni pustit do práce. Nošení a štípání dřeva, navážení písku na stavbu, zahradničení v arboretu… Čas zbyl i na plnění světluškovské a vlčácké stezky, na hry a výlety.

Nejslavnostnější chvíle přišla v sobotní podvečer, kdy za víření bubnu a svitu loučí přišli ke složení svého slibu světluška Klárka, řečená Smíšek a vlče Jindra, řečený Kšanda. Když nejstaršímu bratru Robinovi (- zakladateli střediska Oheň z roku 1968 a znovu pak z roku 1989) odříkávali svůj slib pod památnou lípou na horní terase hradu, vysvitly hvězdy a mezi těžkými dešťovými mračny a vysokou hradní věží se rozlinulo světlo dorůstající Luny.

„Slibuji sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce“, odříkávali oba druháčci s planoucími srdci před slibovým ohněm a svými bratry a sestrami, kterých se k této slavnostní události sešlo více než třicet. „Každý den vykonám dobrý skutek…“dozněla slova takřka mystické přísahy, kterou povznesli svého ducha do výšin, kam naše přízemní starosti a strasti nedosahují. Bude od teď už jen a jen na nich samotných, zda budou naplňovat slova slibu svými dobrými skutky a straněním Pravdě i když se to právě nevyplácí. Odměnou jim budiž Láska, která umí proměňovat a prosvětlovat lidské životy a dává jim vyšší smysl a směřování. Ano, člověk má vždy možnost se rozhodnot mezi dobrem a zlem, mezi svým prospěchem a pomocí druhým, mezi čistým svědomím a bezesnými nocemi plnými neodbytných výčitek a tíživého svědomí.

Není to tak složité, aby tomu neporozuměli i tito sedmiletí školáci, jsou-li k tomu s láskou vedeni. „A k tomu jim dopomáhej Bůh“, dokončuji v duchu závěrečná, již nepovinná slova skautského slibu.

Mgr. David Eminger

1 komentář u „Planoucí srdce na Hauenštejně

Komentáře nejsou povoleny.