6. oddíl vyrazil do Chomutova

Úkol zněl jasně: muž s brašnou nesmí projet. Možná tam bylo spíš něco o tom, že musí být dobré počasí, ale to už je teď jedno. Měli jsme celý pátek a většinu soboty strávit venku, v pátek jsme chtěli vyjet na Horu sv. Šebestiána, prozkoumat část zrušené železnice, vařit na ohni a zažít část příběhu z Rolfa Zálesáka.

Ráno se budíme do deště, silného větru a zimy. No tak žádné hory, přestože vlčata mají na krajíčku, opravdu se těšila na expedici do velehor a divočiny; hrajeme hry v klubovně a odpoledne se vydáváme do Pohádkového světa, chomutovské obdoby Jungle arény. Den je zachráněn, všichni jsou nadšení. Skauti si ještě večer v přestávce mezi deštěm a koncem světa hrají na transfúzní stanice: rozvážejí krev po nemocnicích a snaží se nebýt nakaženi záporáky žloutenkou a dalšími nemocemi. Nejtěžší úkol ale byl neztratit se ve spletitých a na první pohled stejných uličkách, jak pro skauty převážející krev, tak pro nákazu.

Tak snad že v sobotu bude trochu lépe, abychom ‚na ty hory‘ konečně mohli. Tak zase nic, nahoře vichřice, a pokud zrovna nesněží, tak aspoň prší. Vydáváme se na bývalou plochou dráhu, která nám má ty velehory aspoň trochu suplovat. Hrajeme hru, ve které zjišťujeme, jak moc podvádíme; většina prochází bez ztráty kytičky. V tom jsme smrtící trojicí /zimou, větrem a deštěm/ nuceni k ústupu zpět do klubovny.

Společnými silami připravujeme pokrm horalů: brambory, zeleninu a maso pečené pohromadě v alobalu. Všem se při přípravě sbíhají sliny, ale v tom přichází na scénu další záporák jako z akčního filmu: trouba, jejíž superschopností je, že když je potřeba, tak nepeče. Po rychlé poradě měníme oběd za večeři a večeři za oběd s tím, že do večeře se to snad upeče (stihlo se to, ale jen tak tak, pozn. red.). Podle hesla, že život začíná za zónou komfortu, se mezi drobnými přeháňkami o síle hurikánu vydáváme ven zahrát si akční hry, abychom nezmrzli, a opět se vracíme.

Inu, každý skaut má být vždy připraven: kdykoli na cokoli. Dokonce i vlče, i když ta mají jiné heslo. Přestože se z původního plánu neuskutečnilo téměř nic, něco přece; bylo to drsný a většina zjistila, že dokáže více, než si myslela (třeba neuletět). Skaut je vlastně takový malý Chuck Norris: nepromokavý, nerozpustný a drsný jak šmirgl, což každý, kdo doma takového Čaka má, ví, nebo brzy zjistí. Takže tak.

Více fotek ZDE